Hlavně to nikomu neříkej| recenze #3

Řekla jsem si "koupím si knihu na léto," neboli prostě knížku, kterou budu v létě číst. A to jsem také udělala, v knihkupectví jsem si koupila knížku Hlavně to nikomu neříkej, ale nějak se mi to na léto nevydařilo, protože jsou první prázdninové dny, a já ji mám přečtenou.. No ale, alepsoň mohu udělat recenzi, takže tady je.❤

Hlavně to nikomu neříkej
Miroslava Varáčková

Rok vydání: 2017

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti…
Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhaní vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží být neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.


Knížka o šikaně, strachu, pocitech, lásce a také lásce k tanci.
Miluju tanec. Miluju pocit, kdy vnímám jen hudbu, pohyb a rytmus. Tehdy zapomínám na všechny starosti a žiju jen pro daný okamžik. Kéž by neexistoval svět mimo parket. (Str. 24)

Asi všichni znáte první dojem, když si přečtete první stránky. Když jsem já začala číst začátek, hodně mě zaujal, kniha byla už od úplného začátku chytlavá a zajímavá. Nebylo to tak, že bych se nejdříve musela rozečíst, a kniha mě začala bavit až po spoustě stránkách, což se u některých knih stává, ale jak říkám, bavila mě hned. 
Když jsem četla dál a dál, děj se pomalu více otevíral, a v průběhu knihy byl člověk i zvědavý, co se přesně stalo za rodinnou tragédii. Také je tam samozřejmě popsána šikana, ale ještě více pocity hlavní hrdinky Evy. Autorka to vše napsala tak, aby jsme Evu pochopili a soucítili s ní.
Zavřu oči, schoulím se do klubíčka a vyhnáním démony, co se mi usadili na prsou. Potřebuju se zhluboka nadechnout, potřebuju přemoct strach a tíživý pocit ponížení. (Str. 8)

Také jsem se do těch pocitů, které cítila celkem vžila. Možná, že mě v jedné chvíli napadlo, jestli její pocity nejsou přehnané, ale když jsem nad tím pak přemýšlela zpětně, tak vůbec ne, spíše mi hrdinka přijde celkem statečná, už jen tím, jak to vše zvládá a i tím, jak se musí vyrovnávat s rodinnou situací. Je to výstižné, ze života, a člověk si v průběhu čtení řekne "hrůza," nebo "ta to má ale těžké," někdy z toho skoro až mrazí.
Člověk si při čtení uvědomí, že svět není jenom růžový.


Ohledně celé knihy, chci říct, že se mi četla velice lehce, dá se říct oddechově. Děj byl pěkný, i když jsem i představovala něco trošku jiného, ale nebyl vůbec špatný.
Co mě ale na knize dost zarazilo, byla sprostá slova. Nebyla tam pořád, ale někdy ano, a já vulgarismy nemám ráda, kazí mi pak pohled na knížku. Kdyby tam vulgarismy nebyly, přišla by mi kniha ještě lepší.
Celkem bych ale knihu stejně ohodnotila celkem pozitivně.





No a co vy? Jak se vám kniha líbila? Četli jste ji? A pokud ne, plánujete jí číst? Jaký je na ní váš názor?

S popisem


3 komentáře:

  1. Tahle kniha mě strašně zaujala, podle tvého popisu. Trošičku mě odradil obal knížky, nemám ráda, když je jméno autora či autorky větší, než samotný název knížky, připadá mi to takové... Prostě divné :D I přes to bych si ji ráda přečetla, mohla bys mi jí půjčit? Také bych ti chtěla napsat o rady ohledně blogu,chtěla bych začít, tak ode mě očekávej pár zpráv OwO
    Díky, tvá BFF Ela

    OdpovědětVymazat

Podzimní nemoci- Co dělat, když jsme nemocní?

Blíží se podzim. Bude tu za pár dní. Léto odejde, na stromech se začnou listy barvit do ruda, vítr najednou přibere na síle a vykouzlí vám p...