Obyčejný den Zuzkylist (fotočlánek) +soutěž

Řekla jsem si, že zkusím něco nového, co jsem ještě nedělala, a to, napsat článek mého dne se spoustou fotek, takže, tady je. Uvidíte můj obyčejný den o prázdninách. Můžete mi napsat, jestli se vám článek a můj nápad líbí a jestli chcete další takovéto články. :-)

Spala u mě sestřenice, takže jsme vstávaly spolu, a to kolem desáté hodiny. Byly jsme v pokoji a zpívaly, a potom jsme šly pomáhat mé mamce se psem. To volala babička, ať přijdeme na oběd, takže jsme k ní následně vyrazily.


Najedly jsme se, byla rajská, a pak jsme byly na počítači. Sestřenice hrála s babičkou hru a já se nudila. Pak jsem našla na počítači dovolenou, kam pojedeme.





Babička má na zahradě malý bazén, takže jsem si po jídle vzala plavky, říkala, že se budeme koupat, ale pak jsme se nakonec ještě nekoupaly, takže jsem si je nakonec zase sundala.




Brzy za námi přišla moje mamka a daly jsme si venku pod pergolou kafe. Je hrozné horko, chtěla bych se koupat, ale do babiččina bazénu se mi nechce. xD Chtělo by to spíše koupaliště, ale tam se zase nechce mamce.





Babičku napadlo udělat langoše, takže zatím, co jsem si venku po kafi dělali manikúru, šla je s mamkou vařit. Byly dobré, i když jsem měla jen jeden, ale v tomhle horku mě štvalo, že jsem byla opatlaná od kečupu a navíc mě to pálilo do rukou.


Tak, nakonec se koupat jdu, všichni si berou plavky.. Ach jo.
Koupání bylo nakonec super. Teď sedím na křesle a schnu. Když jsem tam tak seděla ve vodě, přišlo mi, jako kdybych byla, když nemám ráda cákání a chci si v bazénu jen tak ležet, trošku starší. Když jsme ale pak se sestřenicí hrály "kde je gumička," pocit přešel. :D Musím ale říci, že ležet v bazénu za hraní hudby v rádiu a jíst vodního nanuka, je vážně super.



Před chvílí udělal pes díru do slepičí ohrady a jedna slepice utekla. Pes jí honil! 😂😱 Ta slepice právě teď někam zmizela a sestřenice ji hledá v baráku!


Tak, nakonec se našla, byla za keřem, ale jakou dobu jsme netušili, (i děda) kde by mohla být. Potom jsme šly se sestřenicí znovu do bazénu. Když se pak zranila, šly jsme ven. Babička nám udělala koktejl a večeři. Já měla rohlík s marmeládou a kakao, které ještě mám.




Snad se vám článek líbil. :) Mám tady pro vás soutěž. Ten kdo vyhraje, mi pošle svou tvorbu, nějaký příběh nebo tak, a já to zveřejním tady na blogu, i s odkazem na jeho jednu libovolnou sociální síť. :) Je to pro lidi, kteří začínají se psaním a nemají moc sledovatelů, aby si jich lidé všimli. Budu ráda za účast. 
Pravidla jsou:
 napište mi, jak probíhal váš dnešní den, pokud byl obyčejný. To je vše, popis, který se mi bude líbit nejvíce vyhraje. Soutěž se vyhlásí asi tak 20 srpna, možná déle, možná dříve. 

Pokud chtee takovýhlech článku více, napište. :D
Zatím ahoj.

S podpisem

PS: Moc děkuji za podporu! ❤
A jak se vám líbily fotky?
















Filmy na zahnání nudy

Ahoj. Asi všichni znáte ten pocit, když se nudíte a chcete si pustit nějaký film, ale nevíte jaký. Rozhodla jsem se napsat sem seznam filmů, které jsem viděla, snad pomohou. Budu ráda, když mi napíšete, jestli vás nějaký film zaujal, nebo který film z filmů jste viděli a vás názor na něj. :)


  • Trust ❤ (Film pro dívky, trošku psychologický)
  • Mluv ❤ (Film pro dívky, trošku psychologický. Natočený podle knihy)
  • Cyberbully ❤(Film pro dívky, psychologický)
  • Falešné přátelství (Film pro dívky, psychologický)
  • Ztracený kluk /Lost Boy/ (Film pro všechny, dá se říct, že akční, s trochu otevřeným koncem)
  • Carrie (Psychologický horor)
  • Sirotek (Horor)
  • Neubližujte mojej dcere (Film pro dívky, psychologický)
  • Lol (film pro dívky) 
  • Tělo jako nepřítel/ Moje dcera je anorektička ❤ (Film o anorexii)
  • Vichr/ S větrem o závod 1,2 ❤ (Film pro dívky, možná i kluky o dívce a koni. Viděla jsem zatím jen jedničku)
  • Žáby k zulíbání 1,2,3 (Pro dívky)
  • Žába k zulíbání (Pro dívky, rodinný)
  • Matkou v 16ti ❤ (To jsem viděla asi pětkrát! Pro dívky o těhotenství)
  • Juno❤(pro dívky, o těhotenství)
  • Bez dcerky neodejdu ❤ (Nevím, jaký bych dala žánr, tenhle film je asi pro všechny)
  • Kde je moje dcera ❤
  • Květ pouště (Lze shlédnout na YT. Je asi pro všechny od 13-14ti let. Sice tam píšou od 12ti, ale... Bude bavit i dospělé)
  • Válka blogerek (Pro dívky)
  • Hvězdy nám nepřály 
  • Mořská panna  (Pro dívky)
  • Třináct let  (Pro dívky i kluky)
  • Charlieho malá tajemství/ ten kdo stojí v koutě (Psychologický)

Svět online

Článek zaměřený na hatery a hatované lidi.
•••


Ahojky, jsem zpět na tomto blogu! :) Nevěděla jsem, o čem mám psát, a konečně se našlo téma. Jak už asi víte, dnešní článek je o haterech, lidech online, kteří vypouští do světa skrze internet ošklivé věci, a také o lidech na druhé straně, prostě těch, které někdo hatuje. Bude to prostě z mého pohledu, můj názor, a tak.


Hatovaní lidé jsou většinou ti, kteří něco dokázali, nebo se o to snaží, zkrátka něco vystavují na internet. Hateři jim závidí, nebo si o nich myslí ošklivé věci a jsou připraveni jim to dát najevo. Samozřejmě, něco jiného je, když vám někdo napíše nějakou kritiku, kde je rada, jak věci, které dáváte na internet zlepšit, protože to pak není špatné, stačí jen přijmout radu a názor. Když vám ale někdo napíše samé hnusné věci, k čemu to je? Svět to lepším neudělá, přesně jako to bylo v knize Girl online.

Existují různé typy lidí, kteří jsou hatovaní. Každý typ se s ošklivými zprávami vypořádá jinak. 
  • Jsou lidé, kterým jsou ošklivé zprávy jedno, řeknou si "ten hater je ale blbý," a dál to neřeší. To jsou podle mě silní lidé, kteří se s ničím moc nepářou.
  • Potom jsou lidé, kterých se ošklivé zprávy na jejich osobu dotknout, a proto na ně na svou obranu odpovídají a snaží se fakty v nich vyvrátit. Někdy i přidají na oplátku urážky, a hádají se s haterama do nekonečna.
  • Někomu jsou hateři k smíchu, nebo tak jim to alespoň píší. 
  • Spousta lidí hatery jednoduše ignorují s tím, že jim nestojí za odpověď, nebo jim odpovídají něčím chytrým, ale hlavně nedávají najevo, že se jich jejich zpráva dotkla.
  • A pak jsou tu lidé, kteří si vše moc berou a mrzí je to.
Myslím, že je asi nejlepší prostě to neřešit, a mávnout nad tím rukou, což ale já sama o sobě nedokážu. Každého asi, kromě prvního typu zprávy od haterů zamrzí, ale pak nad tím mávnou rukou. Je to správný přístup, alespoň se takovýmito věcmi nemusíte trápit. 
Já jsem nejspíše ten poslední typ. Ne, že bych si to zase brala až moc, ale takové zprávy mi dokážou zkazit náladu. Člověk si uvědomí, jako moc je zranitelný, nebo alespoň, jaký je svět internetu, jak je veliký a že v něm není jenom dobro, i když si asi spousta lidí řekne: ,,Co se může stát."
Ono je to hned.

Tento článek píšu právě díky haterům, kteří hatují mě. Jsou skoro všude. A to se snažím být na všechny na internetu milá. Jak může být někdo tak ošklivý, a kazit druhým radost? Copak není lepší raději mlčet, než vypouštět zlá slova? Kdyby si všichni kladli tyhle otázky a pochopili by je, kdyby si je vzali k srdci, internet by byl zase o něco lepší. Myslím si ale, že to se nestane. Musíme se držet dobra a přátel, kteří jsou kolem nás.

Něco jiného je opět urážka a názor, i když se to těžko liší, pokud názor není pozitivní, a dá se to pak snadno zaměnit. Pozná se to ale díky tomu, že názor je podán lépe, ne tak ošklivě, je v něm psáno něco, nějaký důvod, proč si to dotyčný člověk myslí, což v urážce není. 

Co si o tom všdm myslíte vy? Jaký jste typ člověka? Budu ráda, za každý váš názor a taky za názor na můj názor.

S podpisem




Hlavně to nikomu neříkej| recenze #3

Řekla jsem si "koupím si knihu na léto," neboli prostě knížku, kterou budu v létě číst. A to jsem také udělala, v knihkupectví jsem si koupila knížku Hlavně to nikomu neříkej, ale nějak se mi to na léto nevydařilo, protože jsou první prázdninové dny, a já ji mám přečtenou.. No ale, alepsoň mohu udělat recenzi, takže tady je.❤

Hlavně to nikomu neříkej
Miroslava Varáčková

Rok vydání: 2017

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti…
Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhaní vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží být neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.


Knížka o šikaně, strachu, pocitech, lásce a také lásce k tanci.
Miluju tanec. Miluju pocit, kdy vnímám jen hudbu, pohyb a rytmus. Tehdy zapomínám na všechny starosti a žiju jen pro daný okamžik. Kéž by neexistoval svět mimo parket. (Str. 24)

Asi všichni znáte první dojem, když si přečtete první stránky. Když jsem já začala číst začátek, hodně mě zaujal, kniha byla už od úplného začátku chytlavá a zajímavá. Nebylo to tak, že bych se nejdříve musela rozečíst, a kniha mě začala bavit až po spoustě stránkách, což se u některých knih stává, ale jak říkám, bavila mě hned. 
Když jsem četla dál a dál, děj se pomalu více otevíral, a v průběhu knihy byl člověk i zvědavý, co se přesně stalo za rodinnou tragédii. Také je tam samozřejmě popsána šikana, ale ještě více pocity hlavní hrdinky Evy. Autorka to vše napsala tak, aby jsme Evu pochopili a soucítili s ní.
Zavřu oči, schoulím se do klubíčka a vyhnáním démony, co se mi usadili na prsou. Potřebuju se zhluboka nadechnout, potřebuju přemoct strach a tíživý pocit ponížení. (Str. 8)

Také jsem se do těch pocitů, které cítila celkem vžila. Možná, že mě v jedné chvíli napadlo, jestli její pocity nejsou přehnané, ale když jsem nad tím pak přemýšlela zpětně, tak vůbec ne, spíše mi hrdinka přijde celkem statečná, už jen tím, jak to vše zvládá a i tím, jak se musí vyrovnávat s rodinnou situací. Je to výstižné, ze života, a člověk si v průběhu čtení řekne "hrůza," nebo "ta to má ale těžké," někdy z toho skoro až mrazí.
Člověk si při čtení uvědomí, že svět není jenom růžový.


Ohledně celé knihy, chci říct, že se mi četla velice lehce, dá se říct oddechově. Děj byl pěkný, i když jsem i představovala něco trošku jiného, ale nebyl vůbec špatný.
Co mě ale na knize dost zarazilo, byla sprostá slova. Nebyla tam pořád, ale někdy ano, a já vulgarismy nemám ráda, kazí mi pak pohled na knížku. Kdyby tam vulgarismy nebyly, přišla by mi kniha ještě lepší.
Celkem bych ale knihu stejně ohodnotila celkem pozitivně.





No a co vy? Jak se vám kniha líbila? Četli jste ji? A pokud ne, plánujete jí číst? Jaký je na ní váš názor?

S popisem


Prázdniny plné lásky- Povídka

Ahojky! :) Taak a jsou tu prázdniny. Tedy, prázdniny začínají až zítra, ale ta dnešní chvilka ve škole a pak volný den mi dala dojem, že začínají už dnes. Jelikož se školní taška na dva měsíce odhazuje do kouta, rozhodla jsem se napsat povídku o posledním školním dni, prázdninách a lásce. Snad se vám bude líbit a opět asi nemusím opakovat, že budu ráda za názory :) 
Taky bych vás chtěla poprosit o nějaký typ na letní knížky, protože uvažuji o tom, kterou si na léto koupím.❤ Když neseženu žádnou letní, asi si koupím Hlavně to nikomu neříkej. Jaké knihy budete číst o prázdninách vy??
A teď už jdeme na povídku :)



Podívala jsem se na Messenger v telefonu, kde jsme si s holkama ze třídy na společné skupině včera psaly, co si vezmeme dnes na sebe. Nebo počkat, oprava. Holky psaly co si vezmou na sebe, a já si to jen četla. Dneska se podle toho rozhodnu. Nidky jsem moc neuměla prosazovat své názory, vždy jsem byla tichá a klidná a přisbůsobila se ostatním. Možná proto jsem teď taková ostýchavá, bojím se udělat něco sama za sebe, aby se mi ostatní nesmáli, ať už se to týká jen výběru šatů na poslední den školy před prázdninami. Přejela jsem očima zprávy.
Aneta: beru si barevné šaty dlouhé po kolena. K tomu si ještě vezmu "zlatý" náramek se sovičkou.
Bára: já myslela, že si vezmeš černé šaty..? No ok, barevné jsem chtěla já, ale vezmu si tedy bílé s krajkou.
Valča: já si beru zelené a na to džínovou bundu, budou sice prázdniny, ale je docela chladno.
Když jsem otrhla zrak od displeje, upřela jsem ho do skříně na mé oblečení a vzdychla jsem. Nejraději bych vůbec do školy nešla a celé prázdniny prospala.. Všechny holky, tedy kromě Ivety u které jsem nevěděla co si bere, protože je namyšlená a hrdá na to, aby se s námi bavila, si braly šaty, takže jsem si musela zvolit mezi dvěma které jsem měla, a to mezi zlatými s bílou krajkou a stříbrnými s hezkými kamínky. Po dlouhém váhání jsem nakonec zvolila ty stříbrné. Oblékla jsem si je, pak jsem si ještě hnědé vlasy spletla do copu, vzala si z linky bonboniéru a vydala se do školy.
Když jsem tam dorazila, holky seděly v lavicích a hlasitě si povídaly. Kluci něco dělali na chodbě.
,,Ahoj," usmála jsem se na ně. Všechny na mě otočily hlavu. ,,Ahoj, vypadáš úžasně," pochválila mě Bára za všechny. ,,Jak se máš?"
,,Díky, ty taky," odpověděla jsem. Pak jsem sklopila pohled. ,,Mám se blbě. To je ale jedno.. Co řešíte?"
Pak jsme se tedy ještě chvíli bavily o tom o čem se bavily před mým příchodem, tedy o oblečení, které měli kluci na sobě, a pak přišel do třídy učitel. Byl oblečený v černém společenském obleku a docela mu to slušelo. Brzy přišli i kluci z chodby, a všichni se posadili na svá místa. Očima jsem vyhledala Filipa. Usmál se. Učitel začal volat jednotlivce, aby jim předal vysvědčení. Pocítila jsem, jak se mi v břiše usadila nervozita a strach. Věděla jsem, že dostanu špatnou známku, čili dvojku, ale přeci jen jsem doufala, že mi ji učitel nedal.. ,,Veronika Malá," ozvalo se náhle z učitelových rtů. Vstala jsem z lavice a i s dárkem k němu nejistě došla. Podal mi černobílý papír, já mu dala bonboniéru a šla jsem se zase posadit. Přejela jsem zrakem po mém prospěchu. Samé jedničky, až na dvojku! Všechna naděje ze mě rázem vyprchala, a nahradilo ji zkamání. Málem mi kvůli ní znovu vyhrkly slzy. Když pak vysvědčení dostali všichni, učitel nám říkal, ať jsme o prázdninách opatrní a ať si je užijeme. Bylo mi smutno. Já se na prázdniny netěšila. Všichni se budou koupat a psát mi jak se mají a kam jednou, a já budu sedět doma díky jedné blbé dvojce! Rodiče to se známkami hold přehánějí.. Valča má čtyřku z matematiky a jedou do Chorvatska! Pak jsme už šli na chodbu, shlédli si, jak devátá třída s posledním zvoněním odchází, a mohli jsme mít zase domů.
,,Uvidíme se spolu o prázdninách?" ptala se mě Aneta na schodech.
,,Promiň, ale asi ne. Víš jak to mám s rodiči,"
,,Aha, škoda," vzdychla.
,,Nemáš být tak blbá!" zasyčel mi náhle někdo u ucha. Koukla jsem se tím směrem, a všimla jsem si Ivety. ,,Nepleť se do toho," řekla jsem jí, ale oči se mi teď už vážně naplnily slzami. Moc mě mrzelo, jak na mě byli rodiče naštavní a že díky dvojce budu mít celé prázdniny zaracha, a teď jsem to už prostě nevydržela. ,,Hned tě dojdu," řekla jsem Báře a běžela na záchody. Mezi davem mě však zastavil Filip. ,,Kam jdeš?" zeptal se chraplavým, ale hezkým hlasem a přidal úsměv. Když pak uviděl mé slzy, vyděsil se. ,,Jsi v pořádku?"
,,No, ale jo," zalhala jsem.
,,Je to kvůli tvým rodičům?" nedal se obelstit, a skutečně to uhodl. Jako jediný mě viděl zničenou, když mi učitel oznámil, že mám dvojku z dějepisu, protože mě zastavil na chodbě jako teď. Mlčky jsem přikývla. Chvíli také mlčel, a pak mě objal. Překvapeně jsem zamrkala, ale nechala si to líbit. Pokusila jsem se nasát do sebe jeho přítomnost a jeho vůni. Uklidňovalo mě to. Když se pak odtáhl, pravil: ,,Tak víš co? Budu za tebou tajně chodit, co ty na to?"
Rozzářil se mi obličej, a mé slzy přestaly dále proudit. Rozbušilo se mi srdce. Byl na mě moc hodný! ,,Dobře," kývla jsem vděčně a ma vidina prázdnin se trošku zlepšila. A pak se stalo to, co bych nikdy nečekala. Políbil mě! Nalepil na sebe naše rty! Ty jeho byly teplé a jemné, jemně po těch mých klouzaly. Začala jsem spolupracovat a líbání mu oplácet. Už delší dobu jsem k Filipovi něco cítila a teď se to ve mě začalo na plno rozlévat. Náhle jsem byla plná horkých pocitů. Brzy se má vidina prázdnin zlepšila ještě více! Budou sice neobvyklé, nikam nepojedu, budou v nich chvíle kdy budu smutná a budu smutně pozorovat ostatní z okna, ale budou také... Tajemné a plné lásky...

Taak a to je vše :D jaké to je? A jaké máte známky a jaký byl váš polední školní den před prázdninami? A budu moc ráda, když mi doporučíte ty knížky.


S podpisem




Mé oblíbené knižní věty

Ahojky! Ani neuvěříte, jaký se mi teď stal trapas.. Normálně jsem na chodbě mluvila s mamkou, něco jsem na ní možná i volala do obývacího pokoje, a pak šla na WC. Když jsem z něj odešla, šla jsem mamce ještě něco říct, a když jsem to dořekla, zjistila jsem, že je u nás ještě pořád návštěva u které jsem měla za to, že odjela! Všechno to nejspíše slyšela.. A to jsem mluvila o učebnicích do školy a toaletním papíru! Ale víte, co je nejhorší? Tak jsem se lekla, že jsem ani nepozravila, a upalovala zpět do pokoje. Hrůza.. Cítím se hrozně, takže pokud se vám stalo něco podobného, moc prosím napište mi to do komentářů, abych se cítila lépe...
No a teď už ke článku! Rozhodla jsem se, napsat zase něco ke knížkám, tentokrát něco neobvyklého, co jsem ještě u nikoho úplně neviděla, a jsou to Mé oblíbené knižní věty. Prostě moje oblíbené věty z knížek. Snad chápete. Upozornění, nejsou to citáty. :D Máte taky svoje oblíbené knižní věty? Budu ráda, když mi nějaké napíšete. Moc děkuji a omlouvám se za tak zvláštní téma. Jste skvělí!


První věty jsem si vybrala z knihy Volání sirény od Michaely Burdové, jelikož tam se mi jich líbilo tolik, a to tak moc, že jsem si je vylosovala do sešitů! Prostě a zkráceně, tuto knihu jsem velice prožívala, a i po několika dnech po přečtení se mi vybavoval děj. :) #bestbookforever

"Znovu si vybavila ten šokující pocit, který našla ve svém srdci. Navzdory všemu tam totiž byla pouze láska." 
❤❤❤
To jsou věty, které mě dostaly. Těším se, až si tuto knihu přečtu znovu. Strašně se mi líbily i věty nad tím: ,,Žádné moře. Žádné příkazy. Pouze touha ublížit. Takhle by naložila se svým svobodným životem? Do očí se jí vlily slzy." 

Obrázek. Proč obrázek když na fotkách mají být texty?
Miluji ty obrázky. Když jsem si fotila text, musela jsem si vyfotit i obrázek! Většinou v žádné knize pro dospívající a dospělé nejsou,- což mi ani nevadí, ale v této knize byly nádherné, hezký nakreslené, a já se u nich úplně rozplývám. 


"‘Ale’ zajíkla se. Palcem jí setřel slzu, která jí stekla z řas."

Tohle se mi zase líbí proto, že je to dojemné, a takové něžné. 


Potom tady mám dlouhý text z knihy Girl online od Zoe Sugg, neboli Zoelly. Moc mě to pobavilo, a myslím si, že není od věci to sem dát. 
"Doplním ho tedy o smajlíka. Jenže to zase vypadá dětinsky. Že bych ho vyměnila za mrkajícího smajlíka? Ne, to zase vypadá moc vyzývavě. Mažu dalšího smajlíka a prodávám P jako Penny. Jenže to vypadá, jako bych jen okopírovala Noahovu zprávu. Musím vymyslet něco, co bude alepsoň trochu originální, co bude mít trochu šťávu. Tři výtahy přijedou a zase odjedou, ale já tam pořád jenom stojím, píšu a mažu, píšu a mažu. Jak se dá vymyslet něco originálního a dospělého a nepůsobit až moc snažíte nebo formálně? Nakonec napíšu tedy jen 'já těkuji TOBĚ, Penny' a prodávám emotikon s palcem nahoru. Což se mu zdálo jako super nápad- ale jen do té doby, než jsem stiskla ODESLAT."

Je to trefně vystřižené myšlení dívek, kterým se líbí nějaký chlapec. Perfektní.

💙💙💙

A také se mi moc líbila poslední věta v jedné z kapitol knihy Všechno úplně všechno. 
"Místo toho jdu do svého pokoje a cestou si představuji, jak asi taková bábovka chutná."

U tohohle jsem se musela zamyslet. Bylo mi líto hlavní hrdinky, a úplně mě "zamrazilo." To není úplně správné slovo, ale to pravé nemohu najít. Prostě, když jsem si to přečetla, nastala taková ta chvíle zamyšlení, nebo jak to říci.



Hm, (prý hm😂) a to by bylo k tomuto článku vše. Jaké jsou vaše oblíbené věty z knížek, a z jakých? A zaujaly a pobavily vás nějaké věty z tohoto článku? Jak se vám toho neobvyklé téma líbilo.
Jo, a připomínám, prosím napište mi někdo svůj trapas, ať v tom nejsem sama.
Moc děkuji!

S podpisem

PS: kdo mě nesleduje v pravidelných čtenářích, byla bych moc ráda!




Povídka- Prázdnota pod nohama

Dneska mi je nějak divně. Bolí mě hlava, což mám ale asi z toho, že jsem to přehnala s telefonem, a nějak divně cítím srdce. Jako kdybych se motala nebo co. Absolutně nechápu co se se mnou děje. Ale teď už k věci. Přemýšlela jsem, komu se mám svěřit a nikdo pořádný mě nenapadl, a tak jsem zvolila blog. Znáte to, když chcete pomoct své kamarádce, ale ona se nenechá a má vám to za zlé? Když jí chcete pomoct, ale místo toho se spolu jenom přete, a ona se pak naštve, i když to vlastně myslíte dobře? Tak přesně tohle se mi stalo. Cítím se po tom nějak zvláštně sama, a mrzí mě to. Cítím, že ji chápu i když si to nemyslí, a před chvílí jsem cítila díru, díru někde uvnitř mě, pokud se to ještě přes divný tlak na hrudi který cítím cítit dá, a chvíli se mi zdálo, že nemám půdu pod nohama. Že se nemám komu svěřit... jakoby byla kolem mě prázdnota. No, každopádně, to jsem právě teď udělala, svěřila jsem se vám, a možná je to lepší. Už to zase skoro vidím normáně. A aby jste tady nečetli jen mé citové výlevy, rozhodla jsem se napsat smutnou,- jak jinak :D povídku. Je o dívce, která neměla dobrý den a ztratila půdu pod nohama. Snad se vám bude líbit, a nechte mi prosím názory v komentářích. xxx



,,Víš Tallie," promluvil David. Dneska mi celý den připadal nějak nervózní, pořád se divně tvářil a skoro se mnou nemluvil. Až teď, když jsem se ho zeptala, co se děje. David je můj kluk, a to už od školky. Jednou jsme si na procházce řekli, že se máme rádi, a tak vznikl náš vztah. Oba jsme se sice od školky až do nynější deváté třídy hodně změnili a to nejen vzhledem, ale i povahově, ale pořád jsme spolu, a možná že hlavně proto, že když mi umřel táta, David mě plně podporoval, snažil se mi pomoct a to ucelilo náš vztah. Od té doby co táta umřel Davida moc potřebuji. Od té doby jsme se ještě více i s našimi novými rozdíly sblížili.
,,Já myslím, že už to mezi námi nefunguje,"
Chvíli jsem mlčela. Vlastně jsem ani nepochopila, co mi to tady říká. Pak na mě ale jeho slova dolehla.
,,Cože? Proč?" řekla jsem vyděšeným hlasem. 
,,No prostě, už tě asi nemiluju, a ty mě už nepotřebuješ, takže..." odpověděl s očima sklopenýma do země. Okamžitě se mě zmocnila panika a smutek. Jako kdyby mi do srdce někdo střelil šíp.
,,Já tě ale potřebuju," oponovala jsem, a jen těžko skrývala slzy. Cítila jsem, že nemá pravdu. Mlčel.
,,Takže je konec?" špitla jsem tiše.
Přikývl.
K tomu nebylo co dodat. Otočila jsem se na patě, a s brekem vyběhla ze třídy, i přes volání učitele, že ještě nesmím. Pak ale zazvonilo, což znamenalo, že celé vyučování skončilo, takže mi už nic nebránilo beztrestně běžet na dívčí záchodky. Zamkla jsem se do jednoho z nich, a tiše plakala. Když mi pak slzy vyschly, a zůstala ve mě jen strašně velká bolest, začaly mi v hlavě proudit myšlenky. Co když se mnou byl jen proto, že mi umřel táta a nemohl se se mnou rozejít? Co když už mě nemiloval celou tu dobu?
Slzy, které mi došly, se zase objevily, a to v plném proudu. Vzpoměla jsem si na den, kdy měl táta nehodu.
,,Miluji tě," zašeptal v ten den David, když jsem mu s nářkem vpadla do naučí. ,,Ty to zvládneš,"
Jenže jsem to nezvládla. Ještě pořád mě to moc bolelo, ale má láska k Davidovi, a štěstí že s ním jsem, zaplňovalo díru kterou jsem v sobě měla kvůli tátově odchodu. Teď ale ta díra byla zpátky, a dvakrát větší! Začala jsem mít pocit, že nemám půdu pod nohama, že nemůžu za nikým přijít, za nikým, kdo by mě objal nebo utěšil... 
,,Sakra!" vykřikla jsem v náhlém návalu vzteku, a vší silou praštila rukama do dveří. To jsem ale neměla dělat. Nechtíc jsem se od nich odrazila, a spadla hlavou na toaletu. Brzy jsem ztratila vědomí..
Nevím, co to bylo. Nevím, jak to, ale zdál se mi sen. Pokud to tedy sen byl...
Byl šťastný, veselý a krásný. Sálala z něj síla, a dobrá energie.. Byla v něm žena. Obrys ženy ve zlatém světle. Kolem ní byla ta energie. Byla jako slunce nad mraky, a jako poklad, který nikdy nechcete ztratit.
Když jsem otevřela oči, uvědomila si, kde jsem a co se stalo. Mírně mě bolela hlava. Zase jsem začala plakat. Pořád jsem ale cítila tu energii, i když jsem byla při vědomí. Nevím, kde se ve mě vzala. Ale byla dobrá, uklidňující. Nadechla jsem se, a díky ní se donutila vstát. Pak jsem si utřela slzy. Všechno ještě strašně moc bolelo,  byla jsem slabá, uvědomovala jsem si to teď více, než kdy dříve, ale najednou jsem měla pocit, že s tím alespoň můžu zkusit bojovat.

Taak co? Názory? :D prosííím napište mi nějaký!






Deep článek- svěřování, pocity

Ahojky, tak vás zase zdravím u dalšího článku. Nazvala jsem ho Deep článek. Chci se vám totiž s něčím dá se říct svěřit, napsat sem moje myšlenky, pocity a tak, a nevěděla jsem, jak to pojmenovat. Mimochodem, jak vám asi došlo, není to o tom, že jsem změnila motiv blogu, ale když už jsme u toho, doufám že se vám nový motiv líbí. :D A teď už asi jdeme na to..




Já ani pořádně nevím, kde mám začít. Asi začnu takto: (pokud je to blbý začátek, nezlobte se :DD)
Na světě je spousta lidí. Někdo je za celý svůj život šťastný a život si nevýslovně užívá a je skoro pořád veselý, nic mu nechybí, ale těch je jen pár. A pak jsou lidé, kteří si někdy užívají, někdy se trápí, někdy jsou veselí, zkrátka mají běžné pocity, a mají běžné problémy. Někdo je zlý, někdo hodný, a někdo jak kdy a jak v čem. Já vím, že tohle všechno víte, ale jsou to moje úvahy a postupně se tím přibližujeme k věci. Skoro každý má internet, a když se zaměřím na skupinu mladých, tak na pár výjimek každý. Někdy mi připadá skoro povrchní, jak většina z nich,- neříkám, že i vy, chtějí na svém blogu, instagramu, Facebooku nebo kde, jen nejvíce laiků, komentářů a obdivu. Popravdě, taky mě to potěší a přeji si sledovanost, ale nejsem ochotna pro to udělat všechno, a nedělám nic jen a jen kvůli tomu. Tento blog tu není kvůli sledovanosti, i když si jí přeji a láká mě. Chtěla jsem se tady svěřovat a tak. Když se ale podívám jak je internet plný nechápavých lidí, kteří uráží druhé, úplně mě to odrazuje. Nechci říkat, že vy jste takoví, to vůbec, já to nevím, ale většina internetu taková je. Neříkám, že bych nikdy nezveřejnila fotku, abych dostala co nejvíce laiků, ale určitě to není pořád, a vlastně skoro vůbec. A tímhle se dostáváme k tomu svěřování. Chtěla jsem, myslím, abych se na blogu svěřovala s osobními pocity, a aby mě lidi chápali. Toto byly úvahy o spoustě lidí zkažených internetem, a teď se asi dostávám k hlavnímu. Chci se vám s něčím svěřit. Jednou, když jsem se svěřila na minulém blogu s něčím podobným, měla jsem komentáře a ohlasy, že mi ostatní rozumí a znají to. Chtěla bych najít lidi, kteří by to pochopili, a třeba znali něco podobného, co se jim stává. A asi proto jsem psala o lidech na internetu, protože nevím, jestli tenhle příspěvek pochopí někdo, kdo takový není. Podle mě všechny mé čtenářky takové nejsou, ale těžko říct, zda mě někdo pochopí.. Já vím, že z toho dělám vědu, a tak už vám to prostě řeknu. Chci být úplně upřímná.
 Někdy, může to být úplně kdykoliv, se mi stane, že cítím, jak mi dvakrát nebo třikrát hlasitě a možná i rychleji zatluče srdce. Třeba ležím, náhle to ucítím uprostřed hrudi, a pak zase nic. A je to takový divný tlukot, připadá mi vyvedený z rytmu, či co. Vůbec nevím, co by to mohlo být. Většinou jsem, když se mi to stane vystrašená. A pak, také, když chci být na někoho ošklivá,- prosím vás nemyslete si, že jsem na ostatní ošklivá, ale když chci z nějakého důvodu někomu odseknout, štve mě nebo tak :"D což moc nedělám, a proto se mi to stalo párkrát, tak než něco řeknu, zatočí se mi hlava, a na chvilku je mi špatně. Je to vážně chvíle a pak je vše v normálu. Píšu o tom asi proto, že se mi to stalo zase dneska. Poprvé jsem byla celkem udivená, teď už ne tolik, ale stejně je to divné.
Nevíte někdo, co se mi to děje?
A stává se vám to někdy také? Nebo se vám stává něco jiného? Budu ráda, když mi to všechno napíšete do komentů.

A toto je k článku vše. Snad jsem neudělala špatně, že jsem na internet vystavila něco tak osobního...
A opakuji, u tohohle by mě strašně moc potěšily komentáře s vaším názorem.

S podpisem

Ps: snad už brzy bude soutěž o knížku.




Článek o létě ❤🌟

Léto. Co si vybavíte, když se to slovo řekne? Já asi prázdniny, vodu a slunce. Pojďme si o létu něco říct.❤


Když začínalo jaro, psala jsem článek o jaře, a jelikož nedávno začalo léto, rozhodla jsem se udělat článek i o létě. ❤❤ Máte léto rádi? Když nad tím tak přemýšlím, celkově ho mám ráda, ale vadí mi příliš velká horka, když není na zahradě ani kousek stínu.💥 Jinak ale miluji prázdniny, vodu a koupání. Dříve jsem měla problémy s koupáním se v rybnících, vadilo mi šlapat na dno, ale teď už je to v pohodě, a ráda se v rybnících vykoupu. Také mám ráda dovolené a volný čas. Myslím si, že existují dva typy lidí. Jeden typ miluje prázdniny a měl by je klidně i déle, a někdo je má rád, ale ke konci už se nudí a těší se do školy, na nákupy sešitů, přípravy, či dokonce na učení. Já jsem byla typ, kterému se do školy nechtělo ani ke konci prázdnin, ale zase mě lákaly ty přípravy. :) Teď ale nějak nevím, protože se zároveň do školy těším už teď, takže uvidím, zda to pohodlí prázdnin změní. Chci si zlepšit známky, a plánuji jednu takovou věc. A vy? Jak to máte, nebo jak jste to měli?  :)
A také, znáte Vánoční atmosféru? Já prožívám v létě i letní. Cítím jí ve vzduchu. Stačí být u vody, a připomene se mi moře. 💦 Nebo také v nějakých chvílích cítím tábor. 💙💜Máte to tak taky?




S podpisem


Knížky, které plánuji číst

Vítám vás u článku o knihách, které bych chtěla číst. Jsou to knihy, které jsem našla na internetu, a něčím zaujaly mě zaujaly. 💜


První knihou je Láska v prachu hvězd. Abych řekla pravdu, tato kniha mě zaujala hlavně podle názvu a tak jsem se šla na internet podívat o čem je a vypadá to zajímavě. 
Henry Page ještě nikdy nebyl zamilovaný. Je beznadějným romantikem, který stále čeká, že se jeho první velká láska objeví na scéně ve zpomaleném pohybu, srdce vynechá úder, vše bude podkreslovat instrumentální hudba. Proto když se z ničeho nic objeví ve škole Grace Townová, neupravená holka chodící o holi a v klučičím oblečení, Henry jen stěží může tušit, že se má jeho život obrátit naruby. Grace, polámaná dívka s tajemnou minulostí, zbortí Henryho dosavadní představy o lásce a ukáže mu, že mezilidské vztahy jsou složité, krásné i pomíjivé stejně jako výbuchy hvězd ve vzdálených galaxiích.


Další knížka je asi Koruna. Četla jsem skoro všechny díly Selekce a tahle knížka je další na pořadí a tak mě zajímá, jelikož minulé díly byly moc hezké.❤Když byla Eadlyn přinucena zúčastnit se Selekce, netušila, že by se mohla zamilovat do jednoho z 35 nápadníků. Ji prostě žádná pohádka nečekala! Jen počítala dny, až bude moct poslat všechny domů. Po událostech, které se odehrály v paláci, si ale uvědomuje, že nemůže být na všechno sama. A že srdce někdy překvapí i nejotrlejšího cynika. Co když ale bude muset učinit volbu, která je důležitější, než si kdy pomyslela?


Další knížka je knížka Mluv. U ní si nejsem moc jistá, ale svým způsobem mě to láká, jen se bojím aby to nebylo podobné žánru jako jsou třeba detektivky. Snad ale ne :D
Jsi si jistá, že tobě se to stát nemůže?!
Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní skoro nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně přehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál více se izoluje od svého okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala... 



Potom také Tagmine. Takovéhle knihy mě zajímají a myslím si, že by tato kniha nemusela být špatná.
Zdá se, že Vroni je na světě úplně sama. Nepamatuje si své jméno, odkud přišla, ani co se jí stalo. Nikdo ji nehledá. Vzpomínky se nevrátí po celý dlouhý rok v léčebně. A tak se lékaři rozhodnou pokusit se vrátit jí pamět tak, že ji umístí do malebné Lenory spolu s ošetřovatelkou, která bude předstírat její babičku. Uprostřed šumavských lesů má tedy žít jako obyčejná středoškolačka. Jenže s příchodem Vroni se v poklidné Lenoře odehraje smršť tragických událostí a do života ji vstoupí tajuplný Ben. Je Ben někdo z její zapomenuté historie a přišel jí pomoct, nebo ohrozit na životě? Jsou jeho schopnosti podivuhodným talentem, nebo nadpřirozenou mocí někoho, kdo už možná není lidskou bytostí? 


Potom bych ještě chtěla číst knihy Počátek- který jsem už četla, ale chtěla bych znovu, protože byl nádherný a také knihu Třetí stříbrná kniha snů, protože předchozí díly byly úžasné.❤❤

A to je pro dnešní článek vše. Doufám, že se vám líbil a že vás nějaké knihy zaujaly. Pokud jste nějaké z nich četli, určitě mi dejte vědět jaké jsou.

S podpisem 







Obyčejný den Zuzkylist (fotočlánek) +soutěž

Řekla jsem si, že zkusím něco nového, co jsem ještě nedělala, a to, napsat článek mého dne se spoustou fotek, takže, tady je. Uvidíte můj ob...